Historie ranče

HISTORIE VZNIKU RANČE POD VLČÍ HOROU

Záměr realizace výstavby zázemí pro koníky vznikal postupně s datováním do roku 2005 a začal výběrem vhodných pozemků, které se podařilo získat do vlastnictví. Tím byl položen základní kámen dalšího dění.

                                                                   Pole  ,,neorané“

                                               Stavba začala na zelené louce na jaře 2006

Bylo nutné získat veškerá potřebná povolení a pak již nic nebránilo začít se stavebními pracemi. Pomalu a jistě bez vody a elektřiny, ale s nadšením a vidinou koňského ráje a oázou klidu pro duši koňských nadšenců. Jedno z mnoha arabských přísloví říká : Jsou dva zázraky na zemi, ženský klín a koňský hřbet.  

                     Přesto, že se vše rozměrově naplánovalo, tak se základy zdály strašně malé.

                                     Pomalu, ale jistě stavba dostávala rozměr – 31.5. 2006

                                 Půlka roku za námi a zatím jen hrubá stavba - 23.7. 2006

                            Pomalu a jistě vše dostává reálnou podobu a koníci by mohli skoro bydlet.

                                    Skoro finále, ale dodělávek je ještě mnoho. 13.9. 2006

                    A to jsou ti dva krasavci, pro které se vše původně realizovalo  --  Amok a Goldy.

Došlo i na realizaci elektrické přípojky, protože dny se krátí a je třeba vidět na práci a někde si v klidu a pohodě  uvařit kafe.

To samozřejmě odstartovalo také vyvrtání zkušebního vrtu na vodu. Dostali jsme se do hloubky 22 m než se narazilo na dostatečný zdroj podzemní vody. To jsou ty nevýhody krásného rozhledu do dálav.  Ale koníci vodu pijí, takže pohoda.

Zázemí pro koníky je prvořadé, ale také k tomu relaxu je potřeba zázemí pro lidi. Takže ze starého kontejneru, který posloužil jako kostra pro stavbu lidského přístřeší a zázemí, vzniklo to co je na obrázku. Ono se to jako srub jen tváří, ale svůj účel to plní. Všechno není jen o práci. 

                                                                    Pohled od západu

Nakonec vše dopadlo úplně špatně, protože jiné přísloví říká, že nemohou být dva kohouti na jednom smetišti, což se v tomto případě potvrdilo. Soužití s parťákem nebylo to pravé. Nu co dělat. Člověk míní a časy mění. Každé zlo je k něčemu dobré.  Každý si táhneme za svůj provaz.

Při hledání toho svého koníka jsem se potkal s mnoha jedinci, kteří se nabízeli k prodeji. Mělo to však jednu záludnost. Žádný nemluvil. A já měl představu, že si pořídím tvora, který to má v hlavě stoprocentně srovnané, kvalitně přeježděného, nelekavého a mluvícího. Takovou kráčející válendu. Pohodového pana učitele. A tu na mě promluvil koník, který vykoukl ze stání na Farmě Kříženec u mého dávného přítele a kamaráda Honzy Drábka, který ovšem nic prodávat nechtěl.  Nakonec jsme si plácli a tak tento krasavec skončil v Černošíně

Přestěhován do Černošína 1.9. 2006

A moje veškeré představy o zkušeném přeježděném koni byly zapomenuty a začínali jsme skoro od nuly. Odstupem času musím říci, že to byla šťastná volba.  Ale koník nemůže zůstat sám. I když jsem si vědom, že pokud máte koníky pro radost, tak jeden kůň je málo a dva jsou moc, přesto došlo na dalšího. Při hledání jsem šel najisto a z Křížence přibyl další dáreček.

Přestěhován do Černošína 28.4. 2011

A radosti začaly nanovo. Koník přestal komunikovat a spolupracovat, takže vše od samého začátku. Povahově úplně rozdílný od Golda a protože přišel jako druhý, tak se plně podřizuje staršímu koníkovi. Až na několik šrámů zatím v pohodě.  Ale někdo tomu musí velet, když tam nejsem. Takové jsou zákony přírody. Dneska pohodový klidný koník, který nemá v podstatě žádný vážný problém a krásně mluví. Směji